Po druhé světové válce, v době kdy fašisté a váleční štváči se ukryli před světem, mírumilovný svět se spojil a přijal Chartu OSN a Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod. Realizací těchto dohod měl nastolit trvalý mír ve světě. Místo míru se však svět zmítá v lokálních válkách.
Jen od roku 1990 byly tyto války: 1990-1991 Válka v Zálivu, 1990-1993 Občanská válka ve Rwandě, 1990-1995 Tuaregšké povstání, 1991-1994 Občanská válka v Džibuti, 1991-1995 Válka v Jugoslávii, 1991 Slovinská válka za nezávislost 1991-1995 Válka v Chorvatsku, 1992-1995 Válka v Bosně Hercegovině, 1991-2002 Občanská válka v Sierra Leone, 1991-2002 Občanská válka v Alžírsku, od 1991 Občanská válka v Somálsku, 1993 Operace Gothic Serpent, 1991-1993 Občanská válka v Gruzii 1993 Ruská ústavní krize 1993, 1993-2005 Občanská válka v Burundi, 1992 válka v Podněstří, 1994-1996 První čečenská válka, 1995 válka o Cenapu, 1996-2006 Občanská válka v Nepálu, 1997 Povstání v Albánii 1997 1997-1998 První válka v Kongu, 1998 Šestidenní válka (Abcházie), 1998 Operace Pouštní liška, 1998-2003 Druhá válka v Kongu, od 1998 Povstání al-Káidy v Jemenu, 1999 Kárgilská válka, 1999 válka v Kosovu (Operace Spojenecká Síla), 1999 Druhá čečenská válka, 2000-2005 Druhá intifáda, 2001 Islamistické povstání v Nigérii, 2001 Albánské povstání v Makedonii, od 2001 Operace Trvalá svoboda (válka proti terorismu), válka v Afghánistánu (2001-současnost), 2002-2007 První Občanská válka v Pobřeží slonoviny, 2003-2010 válka v Iráku, 2003-2011 Povstání v Iráku 2003-2009 Konflikt v Dárfúru, od 2003 Konflikt v Balúčistánu (Oživení ), od 2004 válka v severozápadním Pákistánu, od 2004 občanská válka ve Středoafrické RepublicEmail, od 2004 válka v deltě Nigeru, od 2004 Konflikt v jižním Thajsku, od 2004 Povstání v Saada, od 2004 Konflikt v Kivu, 2005-2010 Druhá občanská válka v Čadu, od 2006 Mexická drogová válka, 2006 Druhá libanonská válka, 2008 válka v jižní Osetii, 2008 Invaze na Anjouan, 2008-2009 válka v Gaze, od 2009 Nomádské konflikty v Súdánu, od 2009 povstání na severním Kavkaze, od 2009 povstání v jižním Jemenu, 2010-2011 Druhá občanská válka v Pobřeží slonoviny, 2011 občanská válka v Libyi, 2011 Vojenská intervence v Libyi, od 2011 občanská válka v Libyi (2011-současnost), od 2011 Povstání v Iráku (2011-současnost), od 2011 občanská válka v Sýrii, od 2011 Povstání na Sinaji, od 2011 Post-Intervenční násilí v Iráku, od 2011 Poválečné násilí v Libyi, 2011-2012 Kříže v severním Kosovu, 2012 Operace Pilíř obrany, 2012-2013 Operace Linda Nchi (část Občanské války v Somálsku), 2012-2013 Konflikt v severním Mali, 2012-2013 Povstání M23, od 2013 Občanská válka v Jižním Súdánu, 2014 Krymská krize, 2014 válka Na východní Ukrajiny, 2014 Občanská válka v Libyi (2014), 2014 Operace Ochranné ostří, 2014 irácká krize (také: sunnitské povstání v Iráku), 2014 Vojenská intervence proti Islámskému statu
Téměř všechny tyto spory se daly urovnat mírovou cestou ve smyslu Charty OSN, nebo Všeobecné deklarace lidských práv a svobod, zejména práva občanů na demokracii.
Nestalo se to, protože zástupci fašistických korporací a nepotrestáni váleční zločinci vyšli ze svých úkrytů a znemožňovalo demokracii a spravedlnost v Orgabizácií spojených národů a tím i ve světě. OSN znemožňovalo tak, že tito váleční štváči - otrokáři si začali vytvářet vlastní vojenské uskupení a vlastní pravidla ochrany lidských práv a svobod.
Místo jedné společné armády na ochranu míru a spravedlnosti ve světě pod záštitou OSN, byly vítěznými mocnostmi USA, Velká Británie a SSSR vytvořené vojenské pakty a to v 1949 NATO, v 1955 CENTO, Seat a Varšavská smlouva. Pak vítězné mocnosti přes tyto pakty prosadili v členských zemích a importovali vlastní nefunkční demokracie. Za ochranu tak členské státy ztratily suverenitu a staly se satelitem - protektorátem vítězné mocnosti.
Místo toho, aby se společně na celém světě prosadila Všeobecné deklarace lidských práv a svobod, začali otrokáři vytvářet nové úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, z nichž však už nefigurovalo právo na demokracii. Tak vznikl i nynější v roce 1950 v Římě Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod. Přes svobodnou soutěž politických sil v zemi se tak prosadila reklamní demokracie, ve které vyhrává ten, kdo má lepší reklamu a ne ten, kdo je lepší. Otrokáři totiž vlastnili majoritní většinu médií a další vznikající média odkupovali.
Aby lidská práva a svobody patřily pouze vyvolených, Evropský soud pro lidská práva může bez odůvodnění prohlásit jakoukoliv stížnost, protože právní mezera v jednacím řádu jim to dovoluje. Ochranu lidských práv a svobod se tak vyměnila za ochranu a svobodu kapitálu.
Více: http://seta.blog.pravda.sk/2012/10/04/ludske-prava-su-iba-pre-vyvolenych/
Takto si otrokářským systém ve světě si upevnil své postavení.
Více: http://stefanides.blog.idnes.cz/c/439619/Povstani-otroku-2014.html
Na Západě lidí otrokáři zotročili přes nefunkční - reklamní demokracii pomocí jejich nadnárodních bank a korporací, pomocí jejich média a pomocí jejich vládních politických stran.
Více: http://stefanides.blog.idnes.cz/c/443421/Proc-mame-funkcni-auta-a-nefunkcni-demokracie.html
Na Východě byli lidé zotročen marxistickou ideologií, médii a komunistickými stranami, které museli dělat pouze takovou politiku, kterou předznamenal KGB. Kdo nešel v uvedené linií byl okupován. Maďarsko 1956, Československo 1968.
Více : http://stefanides.blog.idnes.cz/c/440020/Manifest-nejvetsi-podvod-sveta.html
Výjimku tvořily země, které zůstaly neutrální. Ty si vytvořili funkční demokracie, které jim pak zajistily prosperitu. Patří tam Švýcarsko, Rakousko, Finsko, Švédsko a Japonsko.
Po roce 1989 i většina našich občanů chtěla jít cestou neutrálních států. Lokajové válečných štváčů nás však zatáhli do NATO. Místo vojenských základně SSSR, zde budou americké, když jim to naši lokajové válečných štváčů umožnily ..
Ve světě není trvalý mír i proto, že většina manipulovatelných občanů jednotlivých zemí nedala šanci míru. Nedala šanci, protože si zvolila lokaje válečných štváčů za zástupce jednotlivých zemí a inteligence přitom mlčela pro svou lhostejnost, nebo ze strachu před ztrátou svého blahobytu, nebo proto, že si ji otrokáři koupili.
Ti co nejnebezpečnější pro otrokářů byly navždy umlčeni.
například:
John Kennedy
John Lennon
Cesta k míru vede pouze přes funkční demokracii, v níž občané nezmocní správou věcí veřejných lokaje válečných štváčů.
Více: http://stefanides.blog.idnes.cz/c/437046/Jake-demokraticke-principy-a-nastroje-potrebuji-svobodni-obcane.html
